×

Upozornění

JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 636

K § 199 odst. 2 insolvenčního zákona - Důvody popření vykonatelné pohledávky v insolvenčním řízení

Rádi bychom Vás upozornili na zajímavé rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z oblasti  insolvenčního řízení k problematice incidenčních sporů, konkrétně pak k limitům popření vykonatelné pohledávky. 

Dle ustanovení § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "InsZ") platí, že "Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci."

Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí ze dne 31. 3. 2014 vydaném v řízení vedeném pod sp. zn. 29 ICdo 2/2011 upřesnil interpretaci uvedeného ustanovení v souvislosti s uplatněním vykonatelné směnečné pohledávky v insolvenčním řízení. Toto rozhodnutí reflektuje specifika směnky jako cenného papíru, který pravidelně plní zajišťovací funkci k zajištění jiného, tzv. kauzálního závazku, typicky nároku na úhradu kupní ceny, vrácení půjčky či úvěru. 

V konkrétním případě věřitel přihlásil do insolvenčního řízení směnečnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodčím nálezem, jež byl vydán poté, kdy se dlužník rozhodčí žalobě neubránil a neprokázal ani neexistenci směnečného závazku jako takového ani jeho zánik v důsledku některé z kauzálních námitek; nutno doplnit, že dlužník v rozhodčím řízení neuplatnil žádnou kauzální námitku. 

Nejvyšší soud ČR konstatoval, že pokud se insolvenční správce bránil v incidenčním sporu námitkou, že ujednání o smluvní pokutě, které bylo směnkou zajišťováno, je neplatné (zda z důvodu rozporu s dobrými mravy), pak uplatnění takového popěrného důvodu není v rozporu s ustanovením § 199 odst. 2 InsZ, když:

-dlužník v rozhodčím řízení takovou kauzální směnečnou námitku neuplatnil, a 

-nejedná se o jiné právní posouzení věci, protože závěr o důvodnosti rozhodčí žaloby nebyl postaven na hodnocení souladu ujednání o smluvní pokutě se zákonem, ale na existenci platného (abstraktního) směnečného závazku reprezentovaného podpisem dlužníka na směnce.

Lze tak uzavřít, že ačkoliv uplatnění směnečné pohledávky namísto pohledávky ze smlouvy, jejíž splnění směnka zajišťuje, má pro věřitele nesporné výhody v rámci nalézacího řízení (zejména s ohledem na důkazní břemeno tížící dlužníka), je i vykonatelné rozhodnutí nalézacího soudu, resp. rozhodčího soudu, o směnečné pohledávce za podmínek stanovených nejvyšším soudem účinně napadnutelné v rámci insolvenčního přezkumu pohledávek.