×

Varování

JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 636

Omezení započítávání pohledávek při likvidačním řešení úpadku

V mediálně známém případu insolvence skupiny LESS bylo vydáno zajímavé rozhodnutí týkající se podmínek započítávání pohledávek v insolvenčním řízení, na které bychom Vás rádi upozornili.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2014, č. j. 1 VSPH 1002/2014-B-581 (KSPH 37 INS 23802/2012) soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se zakazuje započítávání vzájemných pohledávek dlužníka (LESS & FOREST, s.r.o.) a jeho přihlášených věřitelů do doby zpeněžení majetkové podstaty dlužníka, se zamítá. 

Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím přeměnil reorganizaci dlužníka na konkurs a zároveň zakázal započítávání pohledávek dlužníka a přihlášených věřitelů, přičemž tak učinil na návrh dlužníka. Dlužník svůj návrh odůvodnil tím, že někteří věřitelé by mohli mít záměr formou započtení uspokojit své pohledávky ve větším rozsahu, než jak by jim náležel z výtěžku zpeněžení, čímž by došlo k odčerpání prostředků na provoz podniku. Soud prvního stupně návrhu vyhověl a své rozhodnutí odůvodnil tím, že provedením zápočtů by se výrazně snížil rozsah majetkové podstaty, přičemž z majetkové podstaty bude zapotřebí uhradit odstupné 300 zaměstnancům dlužníka, a dále že pohledávky dvou věřitelů, kteří by mohli provést započtení, dosahují jedné pětiny všech plnění předvídaných reorganizačním plánem, tedy jejich podstatnou část.

Vůči výroku o zákazu započítávání se včas odvolali někteří věřitelé, přičemž zejména namítali, že prostředky na účtech dlužníka jsou postačující k úhradě odstupného zaměstnancům, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, neboť z něj nelze dovodit, na základě čeho soud prvního stupně dospěl k závěru, že nepřípustnou míru zkrácení věřitelů by měla představovat jedna pětina majetkové podstaty a dále že insolvenční zákon nespatřuje důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo možné uložit předběžné opatření v tom, o jakou částku se v důsledku započtení sníží uspokojení ostatních věřitelů. 

Dle ust. § 82 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon ve znění pozdějších předpisů, neodporuje-li to  společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z důvodů zvláštního zřetele předběžným opatřením zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele. Dle ust. § 140 odst. 2 je započtení pohledávek po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže jsou splněny zákonné podmínky.

Dle rozhodnutí odvolacího soudu je tato ustanovení zapotřebí vykládat tak, že v případě řešení úpadku konkursem obecně platí přípustnost započtení; omezení započtení pak má za cíl zabránit absenci prostředků potřebných k zajištění chodu podniku v případě sanačního způsobu řešení úpadku. Institut započtení sám o sobě neodporuje společnému zájmu věřitelů, a to bez ohledu na velikost majetkové podstaty či rozsah možného započtení. Důvody hodné zvláštního zřetele přitom dle názoru soudu nelze spatřovat v tom, že započtením by došlo ke zmenšení majetkové podstaty, když tento důsledek je přirozeným promítnutím každého započtení, přesto insolvenční zákon započítávání nezakazuje. Zákaz započtení by naopak dle názoru odvolacího soudu poškodil část věřitelů, kteří by byli povinni plnit do majetkové podstaty na své závazky, avšak jejich pohledávky za dlužníkem by byly uspokojovány poměrně.