Lhůta k přihlášení pohledávky nabyté postoupením
Lhůta k přihlášení pohledávky nabyté postoupením
Na sklonku roku 2014 vydal Nejvyšší soud ČR rozhodnutí sp. zn. 29 NSČR 126/2014, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval pohledávkami, které věřitel nabyl postoupením s evropským mezinárodním prvkem a problematikou přihlašování takových pohledávek do insolvenčního řízení.
Nejvyšší soud výslovně uvedl, že věřitel dlužníka, který nabyl pohledávku vůči dlužníku postoupením a má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, jelikož dlužník se o postoupení nedozvěděl (nebyl o něm nikým vyrozuměn) a jako majitele pohledávky dále označoval postupitele, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka.
Tím, že okolnost, že takový věřitel nabyl pohledávku postoupením od původního majitele pohledávky, vyjde při obvyklém (řádném) chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení § 430 insolvenčního zákona, respektive ustanovení článku 40 Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 (plnit vůči němu informační povinnost), zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací.
S ohledem na výše uvedené lze při postupování pohledávek zahraničnímu subjektu doporučit brzkou a řádnou notifikaci a tím pro postupníka jako známého věřitele zachovat příznivé důsledky těch ustanovení insolvenčního práva, jejichž smyslem je zohlednit skutečnost, že zahraniční věřitel podniká v zemi jiných zvyklostí a že svá práva musí uplatňovat podle práva státu, v němž bylo úpadkové řízení zahájeno, a proto musí být podrobně informován nejen o způsobech a formách uplatnění svých práv, nýbrž i o důsledcích spojených se zmeškáním lhůt stanovených k jejich uplatnění.